Na květnový svátek jsme vyrazili (jenom já a Milan, protože nikdo jiný nechtěj:-)) do Slovenského ráje. Prošli jsme snad všechno, co se dalo. Milan stále toužil oživit své vzpomínky z dětství z návštěvy nedaleké romské vesnice, tak jsme se nenápadně plížili lesem k vesnici. Jakmile nás však rómové zpozorovali, rozeběhli se za námi. My taky vzali nohy na ramena a snažili se zmizet někde v lese. To se naštěstí povedlo.
  Počasí bylo takové jarní, spíše pod mrakem a chladnější. Zato jsme si mohli vychutnat hojnost vody v kraji a jarní květenu. Prolízaček a všech možných stupaček a nevim čeho všeho jsme si užili dosyta.